Cesta

Cesta I

Poslední dobou mám takovou nepříjemnou záležitost. Ohodnotil jsem to na srdeční arytmii. Prostě mi sem tam přeskočí srdce, někdy je to nepostřehnutelný, někdy mi vyskočí až do krku a jednou jsem měl pocit, že se mi úplně zastavilo.

Protože se mám rád a jsem na sebe opatrný, hledal jsem na netu co s tím. A co si myslíte? V mírném případě se nedá dělat nic, v horším nastoupí anti-arytmika (chemka) a v nejhorším pěkně pod kudlu. Nejsem úplně proti lékařské vědě, nicméně jsem toho názoru, že nemoci a problémy, které k člověku přijdou mají jistý důvod a proto zatím k lékaři nejdu a pokusím se napravit tuto chybku sám.

Určitě na tom bude mít velký podíl strava – strava je základ, strava je i lék. Začlenil jsem do jídelníčku více syrové stravy, brambůrky, glutamáty a podobné legrácky jsem již opustil dávno. Také mám podezření, že s tím může mít co dočinění mastná strava – takže omezuji smažené věci a maso a doufám, že se propracuji k úplnému vynechání těchto radostí. Myslím si, že změna by neměla být násilná, jako u jakékoliv odvykačky, takže postupně ubírám špatné a přidávám dobré.

Vzhledem k tomu, že jsem se před několika lety rozhodl vydat se na cestu práce s jemnými energiemi, je celkem možné, že tělo (duch či duše) mi říkají, že bych se také podle toho měl zachovat, takže rozhodně vynechat můj oblíbený alkohol. Je to droga, která (ačkoliv legální) dělá s tělem i myslí naprosto ošklivé věci.

Myslím si, že jakákoliv přírodní droga byla původně určena k rituálům, či duchovním účelům a věřím, že tomu bylo tak i u alkoholu – kdysi dávno, snad… Další mojí oblíbenou drogou je káva – resp. presso. Dobré presso v dobrou chvíli dokáže opravdu příjemně osvěžit, nicméně i to chci razantně omezit. Jestliže se káva pije jako voda, pozbývá jaksi smyslu.

Svůj oblíbený zelený čaj, či puer zatím na svém „jídelníčku“ nechávám, akorát je budu připravovat slabší, jemnější. Čaj, pokud se připraví rituálně (nehodlám v panelákovém bytě provádět čadó, ale nějakou kulturu by to mělo mít), povznáší tělo i mysl a je dobrý jak k rozjímání, tak k živější činnosti.

Důležitá je také v našem životě příroda. Nejlepší je v našich podmínkách asi les. Alespoň jednou týdně dvě hodiny procházky v lese. Udělejme si na sebe čas, je to výhodnější, než si ho potom udělat v nemocnici na lůžku. V první řadě je v lese klid, čerstvý vzduch, ale také tam proudí jiné energie, než ve městě u PC.

Tak to bychom měli ty vnější vlivy. Pokud bude silná vůle, není to zas až takový problém. Obávám se však, že chyba nebude pouze ve vnějším světě, ale i v tom vnitřním. Je fakt, že změny půjdou ruku v ruce. Okolí mění nás a zároveň my měníme okolí. Jenže vnitřní, opravdové změny jsou i se silnou vůlí mnohem těžší. Doufám, že mi s nimi pomůže nejen čaj, ale i mé pokusy a oťukávání meditace. Momentálně pracuji na základní jednoduché meditaci typu: Dobré nadechuji (bílé, růžové, zlaté, či zelené léčivé světlo) a špatné, nemocné vydechuji (tmu, špínu…). Cvičím tak několik minut denně v zenové pozici, nebo vleže před spaním (žádná TV!). Ale je toho mnohem víc. Musím se naučit také méně nenávidět svoje okolí, nelámat nad každým hned hůl, být tolerantní a láskyplný.

Představy a předsevzetí jsou to hezká a i kdyby mi nepomohli zbavit se arytmie, určitě by mi dopomohli stát se lepší bytostí.

Ale to je cesta na dlouhou dobu, skoro bych řekl, že na věčnost. Takže uvidíme.

Kdyby k tomuto tématu měl někdo jakoukoliv poznámku či připomínku, piště prosím do knihy návštěv nebo na mail.

Díky

kabík