Cesta do KRNAPu a zpět – den druhý

Snídani jsme měli objednanou na devátou ranní. Ke stolu se nám podařilo dostat asi v 9.10, naštěstí s tím asi obsluha počítala a s úsměvem nás usadila ke stolu. Po výborné snídani, která byla v podstatě klasická (šunkový salám, plátkový sýr, vajíčka, poskrovnu zeleninky, džem, med, máslíčko a čerstvé rohlíky), ale s velkým šálkem na čaj (čtvrtlitrové šálky mě neuspokojují) jsme vyrazili do místního muzea, které nabízelo luxusní obrazy (většinou olej na plátno) z pravěku, silně připomínající mého oblíbeného Zdeňka Buriana, poté jakousi vlastivědnou část z okolí Nové Paky a nakonec vytoužené (hlavně mojí ženou Swámí) mineralogická výstava – dvě patra kamenů plus bonus – jedno patro energetických obrázků ze začátku dvacátého století.

Než jsme prošli muzeem (btw: je zajímavé, že se miliony let měly tvořit kontinenty – jezdily od sebe a k sobě a dneska se vědci tváří, jako by povrch Země byl stálý a nehybný…) a než jsme se vypravili (sbalit, poválet se, sprška a česnečka) proteklo mnoho vody. Navíc jsme v Hostinném minuli odbočku na Pec pod Sněžkou, takže jsme si malinko zabloudili no a do Pece jsme dorazili asi někdy před čtvrtou odpolední.

Jali jsme se vyraziti ku vrcholu nejvyššímu, ale pohledy proti nám jdoucích nás trošičku zarazili a pak jsme i zaslechli hlášky jako: „Teď jít na Sněžku, jo?“ apod. Asi po půl kilometru jsme to vzdali s tím, že zítra vstaneme brzy a pojedeme (již známou cestou) pokořit ten ohromný vrchol (který opravdu ze spoda vypadá drsně).

Dojeli jsme do penzionu, odfrkli si a šli si užít další večer do naší, nyní již oblíbené, restaurace. Dali jsme si vydatnou večeři, pár burčáčků a šli brzy spát.