Cesta do KRNAPu a zpět – den třetí a poslední

Ráno vstávačka asi tak na devítku, pro snídani přes ulici k panu Wongovi (kouknul jsem co tam pořád kutí za tim pultíkem a měl tam schovanýho notebooka, kde pařil nějaký RPGčko) a vyrážka směr Pec. Dorazili jsme asi v jedenáct (fakt lamy) s tím, že teda to dáme nahoru lanovkou a dolu sestup. Fronta na lanovku byl enormní, takže asi půlhodinka přešlapování, ale stálo to za to (i za těch 180,-) a šup nahoru na horu (s jedním přestupem – první úsek asi 10 minut, druhý 13 minut). Je to parádní jízda a pro nás, co úplně nejsme nad zemí ve své kůži, i trochu adrenalínek. Cestou jsme pod sebou viděli olbřímí brusinky (brusiny!), ale když jsme pak okusili, byly trpce nakyslé).

Tak konečně jsme na nejvyšším vrcholu ČR! Je tam opravdu krásně a nádherně, dokonce jsme měli i pěkný výhled (příště klidně s dalekohledem). Bylo vidět i kus do Polska, no prostě paráda. (Jak to tam asi bylo za komára?) Jen mě asi třikrát vítal operátor v Polsku (zajímavý, že zpět v ČR mě nikdo nevítal….).

Jediné co na Sněžce nemohu doporučit jsou toalety. Fujky, fujky, fujky! Zlatá kadibouda u babičky na zahradě.

Na vrcholku jsme se pokochali, Swámí se proběhla krajních skaliskách – jí to baví a já při tom trnu, dali jsme čajdu s medem (35,- za jeden) a šupky hupky zase dolů.

Dle ukazatele jsme měli jít po červené (na kterou jsme nenarazili) směrem na Pec. Pravděpodobně jsme šli oklikou či někam úplně jinam. Každopádně v Růžovém dole (nebo hoře nebo jak) jsme usoudili, že vzhledem k tomu, že nás čeká dlouhá cesta domu a ještě jsme nejedli, nasedneme na lanovku a sjedeme ten poslední úsek dolů.

Shrnuto podtrženo – jsme asi ti nejubožejší horolezci pod Sluncem, snad se časem pochlapíme (resp. poženštíme).

Nu a ještě cesta domky.

V Jičíně jsme si chtěli dát něco k snědku (objedo-večeře asi v 16.30), ale chtěli jsme zkusit jinou restauraci než posledně. Takže Pirát padá, pak jsme narazili na indickou – to zase Swámí nechutná, z Mexický smrděli skunky, tak jsme zašli přímo na náměstí „K Andělovi“. Venku měli pěknou zahrádku, vnitřek byl otřesný a v zadu byla ještě jedna zahrádka, méně pěkná, ale prázdná. V 16.30 měli ještě všechny hotovky (to už mělo být podezřelé), běhala tam jedna mladá servírka (něco mezi Tomb Raiderem a kyborgem) a jedna vyzobaná slunečnice byla za výčepem. Po půl hodině nebyly schopné se dohodnout kdo k nám dojde pro objednávku – šli jsme k Pirátovi. V klidu jsme se nadlábli (mají točenou malinovku!) a vyrazili na jih. Cestou jsme ještě vyfákli Nymburk a pár nepochopitelných řidičů a asi v devět večer jsme byli doma.

PS: Musíme také poděkovat naší Borůvce, že ty horské tůry zvládla s námi!