Cesta

Cesta I – druhá část

Tak jsem si dnešní nedělní odpoledne krásně užil. Šel jsem kousek za město do lesa. Tam jsem si dal Da Fang z termosky (nekamenujte mne orthodoxní čajaři) a na paloučku si zacvičil či kung a pěkně se rozhýbal. Super procházka na čerstvém vzduchu mi pročistila hlavu a mohl jsem lépe přemýšlet.

Jsem rád, že jsem potkal několik lidí, přeci jen ještě nejsou všichni uvězněni doma u televize. Jednou nějaká doktorka v diskusním pořadu na ČT 24 mluvila o genu dlouhověkosti a prohlásila větu, kterou vzpomínám téměř každý den: „Všichni lidé by chtěli žít věčně, ale když se jich zeptáte jak budou trávit nedělní odpoledne, tak nevědí.“ A tak to je. Většina naší populace si představuje ideální život jako mísu plnou masa nebo brambůrků a k tomu televizi plnou slaboduchých pořadů (nejlépe „ze života“).

Rozjitřením mojí procházky také byla pampeliška, kterou jsem potkal za městem. Byla už trošku jetá, ale ještě žlutě svítila na louce. Poslední mohykán Slunce, před nadcházejícími měsíci temna :)

kabík