Cesta

Cesta II

Jedním ze základních pilířů cesty životem by mělo být také vzdělání. Nejde však podle mne o vzdělání našeho školského typu. To, co se učí na našich školách, v člověku spíše ubíjí svobodného ducha a také touhu po vědění. Základní škola by měla skončit přibližně druhou až třetí třídou. Naučit nás číst, psát a počítat a pak vypustit za tím, co nás baví. Ano, takhle malé děti by si šli hrát, ale jejich rozumní rodiče by je po pár hodinách hry jistě zasvětili do tajů života a pomáhali by udržovat v rovnováze jak zábavu tak sebezdokonalování.

Některé děcko by šlo kutat zajímavé nerosty, či hoblovat prkénko a po pár nezdarech a zranění by z nich mohli být tu mineralog, tu truhlář. Jiné děti by si v tichu četli, či cvičili psy. Některé by se samy zajímalo o léčení a bylinky…

Možná by to tu vypadalo úplně jinak. Možná by tu také byla totální anarchie, ale to nezjistíme dokud to nevyzkoušíme…

K celoživotnímu vzdělávání patří mnoho činností. Například komunikace s novými lidmi, kteří nám přednesou nový pohled na staré záležitosti. Může to být i sledování televize v některých případech a také počítačové hry. Literatura je zdrojem nových informací a samozřejmě celá kulturní scéna – divadlo, výstava, tanec. Můžou to být i křížovky či podobné rébusy, ale problém je v tom, že se po několikátém opakování již nemusí tolik přemýšlet.

Každopádně sebevzdělávání je velice důležité. Nejsem ze školy tak dlouho pryč, ale už se kolikrát hodně zapotím, když musím něco spočítat, nebo si vzpomenout co se jak píše. A jak na tom jsou lidé, co jsou ze školy třeba 30 let a nikdy nevzali do ruky knihu a vrcholem blaha je balení chipsů a rodinný seriál na Nově… Je mi skoro až smutno.

kabík