Cesta III

Je to asi týden co jsem se vnitřně rozhodl vydat se na cestu.

Dnes jsem se chtěl odměnit kávou za to, jak skvěle na sobě pracuji.
Nejím maso, nepiji alkohol, cvičím i medituji a arytmie se zmírňuje - neobjevuje se tak často a intezivně! Lépe se mi spí a životem pluji jaksi smířeněji.
Udělal jsem si čerstvě nameltou italskou kávu, poměrně kvalitní, dříve i moji oblíbenou, ale řekl jsem si, že si ji dám bez cukru - přecijen po týdnu práce nemohu začít hned tak prasit, když se zlepšuji.
Nyní jsem vůbec nepochopil, co mě na kávě tolik lákalo - respektive jsem to pochopil, nebyla to samotná káva, ale spíše ten cukr, možná kombinace kofeinu s cukrem. Bez něj to vůbec nebylo ono, pravděpodobně je to návyková kombinace, na které vydělávají limonádové společnosti - kofein s cukrem.
Vzhledem k tomu, že jsem nepotřeboval nakopnout, kávu jsem vylil a dal jsem si raději hrušku - je v ní cukr i vláknina, takže mi báječně nahradila kávu a je bez kofeinu, který by ovládl moji centrální nervovou soustavu.

Od té doby, co jsem se vydal na svoji cestu vědomě (vědoměji) se chutě a potřeby pozvolna mění. Včera mi přítelkyně připravila k jídlu zeleninu s bramborem na páře - bez soli, koření. Dost se mi do toho nechtělo - měl jsem tuto kombinaci zafixovanou jako hmotu bez chuti. Když jsem se odhodlal k zakousnutí, byl jsem příjemně překvapen! Dušená brokolice i pářený brambor měli chuť - několik chutí! Bylo to výborné.
Jde to bez soli, bez koření, bez masa (podle mě maso samo o sobě nemá chuť, ale všichni jsou přesvědčeni, že to je maso co jídlu dodává chuť - nechť si svoji představu ponechají).