Nacionalismus a národ jako sociální konstrukt

Václav Koryta

 

Úvod

Ve stati se snažím analyzovat národ jako sociální konstrukt, který vznikl v důsledku modernity. Nacionalismus staví na vědomí příslušnosti k určité jedné kultuře, často vymezením vlastní kultury vůči kultuře jiné, jinak řečeno, „nacionalismus je politický aspekt, který z kulturní podobnosti činí fundamentální sociální pouto.“[1] Nacionalismus jako politická doktrína si „činí nárok na to, že může poskytnout kritérium k určení jednotlivých skupin obyvatelstva, které jsou způsobilé k tomu, mít výhradně svou vlastní vládu, kritérium legitimního výkonu moci ve státě a kritérium správné organizace mezinárodního společenství.“[2] Kde se objevil nacionalismus a sním související národ? Obvykle se k nacionalismu a k národu vážou dva konceptuální přístupy, a to primodialismus a modernismus, který dále obsahuje další konceptualizace.

 

Primordialismus a modernismus

„Primordialismus předpokládá, že nacionalismus má hluboké kořeny v lidské sdružující se ( asociační ) povaze.“[3] Podporují ideu, že národy jsou odvěké, nezbytné a přirozenou součástí sociální organizace. Primordialisté, jako například  A. Smith či J. Bromley, a jejich „teorie“ se vztahují k národu jako k neproblematickému faktu, který má starobylý původ. Zároveň vyházejí z přesvědčení, že národ charakterizuje lidstvo, je v čase stabilní, univerzální ( i když někde ještě neprobuzený, spící ) a že primordiální pouto je skutečné a autentické. Toto pouto je axiomatické, neměnné a je specifickou charakteristikou lidského rodu. Kvůli tomu, že zachází s národy jako s neproblematickou skutečností, musíme si uvědomit, že primordialismus je „přístup, nikoliv teorie. Je to zastřešující termín používaný k popisu národa jako přirozené součásti lidských bytostí, stejně samozřejmé jako je zrak, sluch nebo čich, existující odnepaměti.“[4]

Na druhou stranu modernisté, jako například E. Gellner, B. Anderson a další se nesoustředí na národy jako takové, ale v prvé řadě berou za zájem svého předmětu nacionalismus. Nacionalismus chápou jako politickou doktrínu, „která vychází z primordialistických premis a směřuje k vytvoření a ustanovení národů coby emancipovaných politických jednotek v rámci samostatných národních států.“[5] Již nehledí na národy jako na přirozené, vrozené politické určení, ale jako na národy coby sociální konstrukt moderní doby, tedy doby posledních dvou, tří století. Jak poznamenal E. Hobsbawm, „nacionalismus předchází národům. Národy netvoří státy a nacionalismus, nýbrž je tomu přesně naopak.“[6] Modernismus předpokládá, že národy mají kořeny v 18. a 19. století a „jsou spojeny s modernitou, jakkoliv je definovaná.“[7]

Ernest Gellner staví své teorie na tom, že základním předpokladem pro vznik nacionalismu je přechod od agrární společnosti ke společnosti průmyslové. Ve společnostech typu lovecko – sběračských nacionalismus nemohl existovat, už jenom kvůli jejich velikosti a absenci vysoké ( právně kodifikované a písemně zaznamenané )  kultury.

V zemědělské fázi se pravděpodobně stala nejrozšířenější formou politická centralizace a hierarchická společnost převládla nad rovnostářskými, především kvůli populačnímu „boomu“, který byl umožněn díky větší produkci potravin a jejich následnému uskladnění. „Zemědělské společnosti jsou založeny na produkci a uskladnění potravin a na relativně stabilní technologii.“[8] Nejnižší a nepočetnější vrstva obyvatel je rozdělena do jednotlivých komunit, mezi nimiž je mobilita značně omezena, už kvůli tomu, že zemědělci jsou připoutáni k půdě. Agrární společnost tedy není mobilní a ani anonymní, kulturní rozdíly nevytváří politické pouto mezi členy jedné kultury. I když existují politické jednotky v zemědělské společnosti, hranice kultury jsou mnohdy daleko menší, nebo naopak mnohem větší a případné konflikty probíhaly spíše uvnitř jedné kulturní skupiny a většinou byly indiferentní vůči původu, jazyku či kultuře. Na kulturu a jazyk se jednoduše nebere ohled při vytváření skupin.

Rozvoj průmyslu v industriální společnosti Gellner spojuje s orientací na  ekonomický a vědecký růst, jehož průvodním jevem je sociální mobilita a s ním spojená anonymita. Mobilita souvisí především s početním nárůstem obyvatelstva, respektive s nedostatkem lokálních zdrojů. To vedlo k migraci do průmyslových oblastí. Lidé opouštějíc svoje sociální prostředí se ocitají v anonymním, neznámém městském prostředí. „Tento vývoj zásadně souvisel především s rozvojem raného kapitalismu a objevováním mechanismů trhu, postupným oslabováním absolutistických říší, ale také logicky s nástupem osvícenství, ať již se jednalo o zlomový okamžik nástupu francouzského osvícenství nebo neméně důležité osvícenství skotské.“[9] To kromě jistých výhod přineslo i nevýhody, které se vynořily s nástupem industrialismu, jako je především chudoba. V reakci na to se objevují sociálně a levicově orientované proudy.

Dalším průvodním vlivem moderní společnosti je sémantická povaha práce. Aby takováto forma práce mohla existovat, bylo zapotřebí jedné kodifikované, písemné a prostřednictvím vzdělání předávané vysoké kultury, která vytlačuje kulturu nízkou, tedy regionálně odlišnou orální kulturu. Důležitým prvkem vysoké kultury je jednotný, standardizovaný a kodifikovaný národní jazyk, který umožňuje přesně formulovat, artikulovat a přenášet význam zpráv.  Moderní společnost je „první společnost v dějinách, v níž je gramotnost téměř univerzální; jinak řečeno je to také vůbec první společnost, v níž se vysoká kultura stává všeobjímající kulturou, která proniká napříč celou společností a vytěsňuje kulturu lidovou a nízkou.“[10] Nacionalismus je tedy mechanismus kulturní změny, kdy uměle vytvořená homogenní vysoká kultura pohltí, asimiluje tu nízkou, lokální v rámci konkrétních nacionalistických ideologií.

Naproti tomu, ne tolik radikální, zato marxisticky orientovaný historik B. Anderson považuje za signifikantní aspekty společenské dynamiky a vzniku nacionalismu transformaci společnosti feudální ve společnost moderní. Vedle industrialismu tak identifikuje jako podstatné i další procesy, jako je postupná sekularizace států a sním související úpadek sakrálních říší, centralizace a především ( v protikladu E. Gellnera ) objevení a rozšíření knihtisku, který umožnil masový vzdělávací program.

„Etnikum a národ, stejně dobře tak jako jejich historické a kulturní známky, jsou produktem sociální představitelnosti.“[11] Anderson tak národ představuje jako „imaginated community“ – pomyslné ( představitelné ) společenství, které je ze své vlastní „podstaty vnějškově ohraničené a svrchované. Je pomyslné, protože příslušníci i toho nejmenšího národa většinu ostatních členů nikdy nepoznají, nikdy se s nimi nesetkají a ani o nich neuslyší, přesto však v mysli každého z nich žije představa jejich společenství.“[12] Podmínkou pro „představitelnost“ ( existenci ) moderního národa je tedy spojení liberální kapitalistické ekonomiky s možnostmi knihtisku, což Anderson popisuje novotvarem tiskový kapitalismus, který napomohl rozmachu tištěných jazyků a jejich homogenizaci. „Tyto tištěné jazyky pak položily základ pro národní vědomí ve trojím smyslu. Za prvé vytvořily sjednocená pole komunikace v kulturní sféře „pod“ latinou vzdělanců a „nad“ místními dialekty. Za druhé přinesl tiskový kapitalismus jazyku do té doby nevídanou stálost – tištěné slovo bylo schopné potenciálně nekonečné reprodukce a nebylo podrobeno místním ani časovým modifikacím, k nimž dříve docházelo při přepisování. Za třetí se z tištěných jazyků staly jazyky administrace, čímž se dále podpořila jazyková homogenizace.“[13]

 

Modernismus jako příčina nacionalismu

Modernismus je tedy spojen s rozpadem starých společenských uspořádání, tradičních společenských řádů a symbolických soustav na jedné straně a na straně druhé s příchodem sekularizace, anonymity, mobility, volného trhu a masového vzdělávacího programu. „U zrodu nacionalismu stojí v podstatě dvě skutečnosti: za prvé rozpad starého a přísného hierarchického řádu, v jehož rámci většina lidí znala své místo a byla k němu doslova přikována; za druhé skutečnost, že nový řád kvůli specifické povaze práce v něm vykonávané musí operovat v podmínkách vysoké kultury. Vysoké kultury pak slouží jako hraniční značky kulturních ( „národních“ ) i politických jednotek, které spolu mají navzájem souhlasit.“[14]

Nacionalismus tedy vznikl jako reakce na tyto skutečnosti, přičemž nabídl romantickou představu národa jako přirozeně sdružených lidí, kteří mají kořeny v původu - ať už je jakýkoliv. „Tato představa zakládá novou úroveň nadlokální vzájemné solidarity odehrávající se mezi lidmi se stejným „původem“. Objevuje se tak nový a za daných okolností vysoce funkční typ sociální organizace a zároveň nový typ kolektivní identity, jimiž je nahrazováno již nevyhovující společenské uspořádání spočívající v lokálních či příbuzenských poutech, stavovských privilegiích, zemědělských praktikách či křesťanské víře.“[15]

V rámci nacionalistických projektů vznikají ideologie, které nabízejí nově vykonstruované identity pomocí nichž se jednotlivec identifikuje se skupinou a politické aspirace usilující o sebeurčení této skupiny v rámci vlastního národního státu, jenž je vymezen vlastními hranicemi. Jak napsal E. Gellner, „nacionalismus je primárně politický princip, který zastává pozici, že národní a politické jednotky by měli být totožné.“[16] Jednoduše řečeno, jeden národ v jednom státě. Nacionalistické ideologie jsou tvořeny a šířeny novými elitami, které touží po moci. Snaží se asimilovat kulturně odlišné regionální skupiny vysokou ( nadlokální ) kulturou, při čemž užívají mýtů a symbolů. Ty jsou distribuovány pomocí vhodně zvolených institucionálních nástrojů, jako například povinné školní docházky a konstrukci homogenního národního jazyka, který slouží jako symbolický konstrukt, pomocí něhož se jednotlivci identifikují s národním státem.

Elity rády proklamují primordiální vazby sociální skupiny i když ve skutečnosti „národ je naopak postaven na zapomnění a zrušení většiny tradičních kultur, uzákonění jednoho nářečí do spisovné formy oficiálního jazyka a mystické konstrukci velkopříběhu jedné kolektivity tam, kde ve skutečnosti  existovala pluralita příběhů mnoha územně, kulturně a ekonomicky různorodých skupin.“[17]

Můžeme tedy říci, že národ je produktem nacionalistických projektů, které ovšem nejsou univerzální a ani věčné. Nejsou však ani nahodilé, objevují se jako důsledek společenských změn a postupného sociálně - politického vývoje. Národ se tak stává sociální organizací adaptující se na dané poměry, usilující o svůj vlastní stát na základě vysoké kultury, která jako umělý konstrukt vznikla ze základu nízkých, lokálních kultur. Samotný národ je pak charakterizován souborem několika druhů vazeb a vztahů, jako například náboženských, teritoriálních, jazykových, historických a dalších, při čemž absence jednoho nevylučuje existenci národa. Nutno dodat, že národ charakterizují i jednotlivci, kteří si uvědomují svojí příslušnost a zároveň se považují za součást tohoto uměle vykonstruovaného národa.

 

 

 

 

 

 

 

Knižní publikace:

ANDERSON, B. Pomyslná společenství

in Hroch, Miroslav. ( ed. ) Pohledy na národ a nacionalismus; čítanka textů

Praha: Sociologické nakladatelství, 2003

ISBN 80 – 86429 – 20 – 2

 

BARŠA, P.; STRMISKA, M. Národní stát a etnický konflikt, politologická perspektiva

Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999

ISBN 80 – 85959 – 52 – 6

 

HOBSBAWM, E. J. Národy a nacionalismus od roku 1780; Program, Mýtus, Realita

Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000

ISBN 80 – 85959 – 55 – 0

 

ERIKSEN, T. H. Ethnicity and Nationalism

London: PLUTO PRESS, 2002

ISBN 0 – 7453 – 1887 – 8

 

GELLNER, E. Nacionalismus

Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003

ISBN 80 – 7325 - 023 - 3

 

KEDOURIE, E. Nacionalismus

in Hroch, M. ( ed. ) Pohledy na národ a nacionalismus; čítanka textů

Praha: Sociologické nakladatelství, 2003

ISBN 80 – 86429 – 20 – 2

 

ÖZKIRIMLI, U. Theories of Nationalism, A Critical Introduction

Houndmills: PALGRAVE, 2000

ISBN 0 – 333 – 77712 – 3

 

SOFOS, S. A. Culture, Politics and Identity in Former Yugoslavia

Jenkins, Brian; Sofos, Spyros A. ( ed. ) Nation & Identity in Contemporary Europe Routledge  1996

ISBN 0 – 415 – 12313 – 5

 

SPENCER, P.; WOLLMAN, H. Nationalism, a critical introduction

London: SAGE Publication, 2002

ISBN 0 – 7619 – 4721 – 3

 

STRNADOVÁ, L. Současné podoby občanské společnosti;  Kritická perspektiva

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008

ISBN 978 – 80 – 7380 – 081 – 9

 

Články:

HIRT, T. Přehled základních tezí modernistického pojetí nacionalismu

https://antropologie.zcu.cz/clanek/prehled-zakladnich-tezi-modernistickeho-pojeti-nacionalismu stáhnuté 15.3.2009